Rozhovor s Alenou Peterkovou - rekordmankou Ž25

Alena Peterková je bývalá československá, později česká atletka, běžkyně specializující se na střední, a především dlouhé tratě. Mnoho let držela rekordy na tratích 10 km, půlmaraton a maraton. 

1. Co vás jako první napadlo, když jsme se Vám ozvali?

Překvapilo mě, že se závod ještě běhá, protože mnoho závodů z 90. let už zaniklo. A to i ty, které tehdy (90. léta - poznámka pořadatele) byly součástí Českého běžeckého poháru, kterého se účastnila celá česká běžecká špička. Jeden ze závodů byl právě zde v Žebráku. Běžci zde rádi přijížděli. Především tedy muži, nás žen tu bývalo málo. Profil trati je velmi těžký, což byla taky jedna z prvních věcí, na které jsem si vzpomněla.

2. Minulý rok zde vyhrál Karel Splítek, v té době vedoucí běžec českých atletických tabulek, a on sám říkal, že ho překvapilo, jak náročná trať to je.

Náročné kopcovité trasy jsou součástí přípravy každého vrcholového běžce. Když máte v kopcích natrénováno, tak z nich těžíte jak v takovém náročném kopcovitém závodě, tak i na rychlých rovinatých tratích.

3. Se sportem jste začínala u v dětství v Ostravě, je to tak?

Ano, zpočátku jsem se věnovala gymnastice, když jsem zjistila, že to až na úplné vrcholné výkony není, přišla na řadu atletika – výška, překážky atd. V běhu jsem ale poznala, že nikdy nebudu sprinterkou, a tak jsem se začala věnovat delším tratím. Vytrvalostní dril mě bavil. Už když jsem běhala 800 m, tak jsem manžela přesvědčovala, že chci běžet maraton. Jenže půlkařský trénink má k maratonskému daleko. Na mé dilema o maratonu mi manžel (a zároveň i trenér) s úsměvem řekl: "No jo, jenže ty nemáš natrénováno ani na 1500 m, jak chceš uběhnout maraton?" A tak jsem si pak po čase zaběhla v Havířově pětadvacítku, i když jsem měla natrénováno jenom na 800 m a bylo to šílené. Já jsem vlastně mohla i nemohla. Tím, jak jsem neměla ty kilometry naběhané, tak mě ten závod strašně bolel. Přesto jsem v hlavě chtěla dál běhat dlouhé tratě.

4. Manžel vás vlastně celou kariéru trénoval. Je to tak?

Ano, zpočátku, když jsem běhala krátké tratě, tak mě trénoval ve Vítkovicích specialista na skok vysoký. Poté jsem chvíli trénovala s trenérem na střední tratě a pak střední a delší tratě už s manželem.

5. Věnujete se trénování?

Ne, to už ne. Od té doby, co jsme se přestěhovali na Vysočinu, tak ne, protože dálkově to není ideální. Takže netrénuji. Pokud se na mně někdo obrátil s tréninkovým dotazem, tak ráda odpovím. Například Saša Neuwirth bývalý solidní vytrvalec začal na stará kolena trénovat v Kopřivnici mladé vytrvalce a občas se na nás s manželem obrátil s dotazem, tak jako kamarádi rádi odpovíme, ale soustavná činnost to není.

6. Já se ještě vrátím k té gymnastice. My tady v Žebráku máme jak atletický, tak gymnastický oddíl. Myslíte si, že gymnastika je pro běžeckou a vůbec atletickou průpravu důležitá věc?

Určitě je výborná. Už jen proto, že v gymnastice trénujete celé tělo, svaly a také ten dril z gymnastiky, se pak v atletice velmi hodí. Myslím, že každý začínající atlet, který prošel gymnastickou přípravou, toho může v atletice hodně využít.

7. Vy jste několikanásobná mistryně Česka na dlouhých tratích, dokonce jste dlouhá léta držela rekordy na 10 km, půlmaratonu i maratonu, než vás překonaly Eva Vrabcová-Nývltová a Moira Stewartová. Jste ráda že se našel někdo, kdo Vás překonal?

Já jsem na těch rekordech nelpěla. Samozřejmě jsem byla ráda, že jsem je zaběhla, že to byly dobré časy, ale to, že mě holky překonaly, je samozřejmě fajn. Ono je to potěší a motivuje k ještě lepším výkonům. Škoda, že nedošlo na olympiádě na jejich vzájemný souboj, bylo by to zajímavé. Je třeba ale současně dodat, že technické vybavení, podmínky a finanční motivace, jsou dnes na daleko vyšší úrovni než dříve. Takže otázkou je, jak by za současných podmínek běhali třeba Lopéz, Salazar, Bikila, Kristiansenová a mnozí další vytrvalci dob minulých, možná i já?

8. To jste mi krásně přihrála na další otázku. Pořád sledujete české běžecké dění?

Dívám se. Nesleduji detailně, ale velké závody jako je Mistrovství světa, Evropy, olympiádu, mezinárodní maratony, to mě oslovuje hodně.

9. Myslíte si, že Česko má nějaké běžecké naděje v současnosti?

Tak jak Moira Stewartová, tak Hrochová by se mohly zlepšit, ty jsou šikovné a dobře připravené. V Čechách je spousta dobrých trenérů, takže o naděje určitě není a nebude nouze. Je to vidět na výkonech mladých juniorů a dorostenců, kteří již teď jsou schopni konkurovat evropské a v některých disciplinách i světové špičce.

10. Co říkáte na olympiádu v Paříži?

Sledovala jsem ji. Moc mě potěšilo, že Ogrodniková vybojovala medaili, to jí určitě pomůže, po tolika letech nezdarů.
Dostál byl úžasný, stejně jako Martin Fuksa...

11. V posledních letech se tak trochu roztrhl pytel s běžeckými závody různých vzdáleností a v různých koutech naší země. Je tu teď takový běžecký boom. Co vy na to říkáte?

Možná si lidé konečně uvědomují, že pokud chtějí být zdraví a užít si toho co máme, že by chtělo něco pro to dělat. Samozřejmě je nejlepší začít postupně a pravidelně. Nejhorší jsou takoví odvážlivci, kteří se v hospodě vsadí, že uběhnou maraton a za pár dní jdou na to. To bych nedoporučila.

12. Ještě bych se chtěl vrátit zpátky k Ž25, jezdila jste sem ráda?

Ano, díky kopcovitému profilu se mi závod Ž25 hodil jako trénink, nebo spíše jako test pro maraton v Bostonu, ale i na další větší závody.

13. Co byste popřála Žebrácké pětadvacítce do budoucna?

Ž25 přeji, aby závod i nadále pokračoval dalšími ročníky, aby sem na něj závodníci rádi jezdili a závod je bavil, tak jako mě.

Na závěr našeho rozhovoru by Vás Alena Peterková ráda pozvala druhý ročník "Zlatého maratonu Emila Zátopka v Ostravě", který se koná 25.10.2025, jehož je ona sama ambassdorkou. Více na https://www.zatopekmarathon.com/.

Moc děkujeme za návštěvu a poskytnutý rozhovor

Tým Ž25