Příběhy 44. ročníku Ž25 (2025)

Celý podzim jsme se na sociálních sítích věnovali výjimečném příběhům, které napsal 44. ročník Žebrácké pětadvacítky. Níže přikládáme jejich souhrn.

Příběh #1: Jan Hošek

Všichni účastníci letošní Ž25, a to všech závodů, jste si určitě všimli požáru, který zachvátil pole pod obcí Bzová, jen pár kilometrů před cílem závodu. Stalo se tak nešťastnou náhodou, ale přesto shořel velký kus pole a v jednu chvíli, kdy plameny olizovaly příkop u silnice, hrozilo z bezpečnostních důvodů i přerušení závodu. Několika jednotkám profesionálních i dobrovolných hasičů se nakonec podařilo, i přes poničené a ohořelé jedno z vozidel, oheň dostat pod kontrolu a uhasit jej.
A právě z řad dobrovolných Hasiči Žebrák, kteří se také účastnili zásahu byl i náš běžec Honza Hošek.
Ten, oddán svému hasičskému srdci a přísaze, ihned po doběhu svého závodu na 10 km, neváhal, nečekal na vyhlášení (i přesto že byl nejlepší muž z domácích a měl právo na odměnu), utíkal rovnou do hasičské zbrojnice, kde se převlékl a jel hasit onen požár.
Mimo jiné i díky jemu mohl být celý závod bez přerušení dokončen a všichni účastníci se tak dostali v bezpečí do cíle.

Gratulujeme a děkujeme Honzovi k jeho výkonům – běžeckým i hasičským!
Velké díky samozřejmě patří i ostatním zasahujícím hasičům  

Příběh #2: Jiří Čivrný

Pro mnoho lidí, kteří se tolik nezajímají o Žebráckou25 a běh obecně, bude osobnost a jméno běžce Jiřího Čivrného neprávem neznámá. Přitom se jedná o pravděpodobně nejúspěšnějšího běžce v celé historii Ž25.

Letos běžel Jiří Čivrný náš závod již po dvacáté, a kromě úvodního ročníku, kdy s během tak trochu začínal (28.místo), se vždy (19x) umístil v TOP10! Vyhrát se mu u nás podařilo 2x, k tomu přidal dalších 6 pódiových umístění a zbývajících 11 umístění v top desítce. Ve své kategorii byl, nepočítáme-li první účast, pokaždé dokonce v první pětce!! Takovou bilanci nemá z účastníků nikdo.
Však se měl a má od koho učit. Jeho otec, Jiří Čivrný st., je podobně úspěšný účastník Žebrácké 25. Zvítězil zde celkově 3x, svou kategorii ovládl dokonce 10x a stále má lepší čas (1:20:15) než syn (1:26:46). Nicméně otec již nezávodí, a tak Jiří Čivrný ml., může dále bojovat o další vítězství, pódiová umístění a zlepšení svého nejlepšího času na Ž25. Určitá soutěživost mezi otcem a synem tu samozřejmě je, avšak Jiří Čivrný starší je svému synovi především oporou, a to nejen při běhu.

My Jiřímu Čivrnému gratulujme k jeho úspěchům nejen u nás na Žebrácké. Děkujeme za úžasné výkony, milé rozhovory, které vždy dával do České televize, kde náš závod označoval jako svojí "srdcovku" a pomáhal tak šířit podvědomí o Ž25. Děkujeme také za to, jaký je Jiří Čivrný člověk - milý, přející a nenápadný běžec s velkým talentem pro vytrvalostní běh.
Těšíme se na další jeho účastni na Ž25, a na rozšíření už tak úspěšné sbírky startů a úspěchů.

Příběh #3: Jaroslava Beránková

Běžkyně, Žebrácká občanka a především hrdinka.
Paní Jaroslava Beránková letošním výkonem dokázala to, o co nám při zakládání závodu na 10 km šlo: přivést lidi k běhu, a to v jakémkoliv věku, zkusit si zaběhnout 10 km a časem třeba přejít na hlavní distanci, tedy na 25 km.
Paní Beránkové se to letos povedlo. Po deseti účastech na 10 km se rozhodla natrénovat na 25 km. S pomocí a podpory celé rodiny se jí to povedlo, a tak si mohla 10. srpna po poledni užít společný doběh se snachou a vnoučkem.
 🤸‍🏃‍♀️Nás to tolik dojalo a potěšilo, že jsme se ji rozhodli ocenit zvláštní cenou ředitelky závodu, která se uděluje jen velmi výjimečně, a to za obdivuhodné výsledky.
Zároveň nás to i inspirovalo a rozhodli jsme se, že všichni běžci, kteří letos (2025) běželi 10 km, mají od nás startovné na 25 km na příští ročník (2026) za cenu startovného na 10 km. Více info při spuštění registrace na další ročník (začátek roku 2026).
 Paní Jarce Beránkové gratulujeme, děkujeme a přejeme ještě spoustu naběhaných kilometrů! Ať už u nás na Žebrácké, nebo jen tak pro radost kdekoliv jinde.    

Příběh #4: Vladimír Říha

 Běžec, žebrácký občan a další z hrdinů Ž25.
Vladimír Říha, pravidelný účastník Žebrácké pětadvacítky, sportovec tělem i duší, člověk se srdcem na správném místě. Kvůli vleklým zdravotním problémům s vyhřezlou ploténkou nemůže závodit, sportovat atd. Kdo někdy měl tyto problémy ví, o čem je řeč.
Přesto všechno se nám pár týdnů před závodem ozval, že má Ž25 opravdu rád, a nabídl nám pomoct s organizací závodu. Nabídku jsme samozřejmě přijali s tím, že Vladimíra dáme na některou z fyzicky nenáročných činností – registrace, výdej čísel a podobně. To by ale nebyl Vláďa Říha. Namísto klidné činnosti někde u stolu, chodil od rána po areálu, pomáhal, kde se dalo, na konci nosil těžké zábradlí a podobně. Nakonec jej musela ředitelka závodu, přes jeho odpor, odvést do stanu pro pořadatele a dát si s ním něco dobrého, poklábosit a udržet ho mimo práci.
Když odcházel, i přes velkou bolest zad říkal, že se uvidíme nejpozději za rok na Ž25, snad už jako běžec, a když ne, tak aspoň jako pořadatel. Je to prostě nezmar.
My Vláďovi moc děkujeme za jeho lásku k Ž25, přejeme brzké vyřešení problémů s plotýnkou a těšíme se na jeho další účast na Žebrácké. Nejen běžci, ale i pořadatelé – ať už jsou to běžci nebo ne, jsou hrdinové. Dělají tuto práci dobrovolně, bez nároku na honorář, jen pro dobrý pocit, pro udržení tradice, která je dlouhá již přes čtyřicet let, a také s nadějí, že přivedou k běhu, nebo k pohybu co nejvíce lidí. Všem Vám děkujeme! 

Příběh #5: Irena Mosová

Posledním příběhem, kterým si připomeneme úžasné okamžiky letošního ročníku Žebrácké pětadvacítky bude účast a výkon paní Ireny Mosové.
Paní Mosová je krásným příkladem toho, že běhat se dá v kterémkoliv věku, jakákoliv distance a závod.
Jsme moc rádi, že k nám na Žebráckou přijela a náš závod si zaběhla. Zároveň doufáme, že jí na startu uvidíme i příští rok. Je neuvěřitelně motivující a hezké vidět, že se lidé snaží být aktivní v každém věku. Ať už od malých "špuntů" na startu Rodinného běhu nebo věkem zkušených "hobíků", ale i profesionálů, na startu hlavních závodů. I to je jeden z cílů a motivů běhů na Ž25 – závody pro všechny a bez rozdílů!
Moc paní Ireně Mosové děkujeme za její účast, přejeme jen to nejlepší, spoustu naběhaných kilometrů s úsměvem na tváři a těšíme se, že k nám v létě zase přijede.
P.S.: V prvním komentáři pod tímto příspěvkem na Facebooku můžete vidět i komentář od dcery paní Mosové i s fotografii s cenou Miloše Bendáře, syna zakladatele Ž25 Miloše Bendáře. Ocenění, které se uděluje jen jednomu běžci v každém ročníku, a to za mimořádný nebo obdivuhodný výkon.